Vodopis

Krkonoše patří mezi důležité pramenné oblasti, kde mají svůj počátek významné středoevropské toky. Hraniční Slezský hřbet tvoří rozvodí mezi Baltským a Severním mořem.

Voda, která je výhradně srážkového původu, odtéká z převládající západní části hor povodím Labe do Severního moře, vody stékající z polské strany míří do řeky Odry a s ní do Baltu.

Říční síť Krkonoš má stromovité (epigenetické, mřížovité) uspořádání a její prapůvod spadá již do období třetihor. Pro krkonošské toky je charakteristický jejich prudký spád a nevyrovnaný podélný profil, kde se střídají úseky s větším a menším sklonem. Na české straně tvoří říční síť přes 140 vodních toků, jejichž vody sytí sedm velkých krkonošských řek – Jizeru, Mumlavu, Jizerku, Labe, Bílé Labe, Malé Labe a Úpu. Říční síť polských Krkonoš je chudší a kratší a tvoří ji 31 vodních toků. Mezi hlavní patří Kamienna, Podgórna, Wrzosówka, Łomniczka, Łomnica a Jedlica.

Jedním z hlavních evropských veletoků je Labe, pramenící na Labské louce v západních Krkonoších ve výšce 1 386,6 m n. m. Od pramene až k ústí do Severního moře má Labe délku 1 062 km.

Krkonoše jsou pověstné svými vodopády (např. Pančavský a Labský vodopád, Horní Úpský vodopád, na polské straně Wodospad Kamieńczyka a Szklarki). Blízko Sněžky se třpytí dvě ledovcová jezera – Wielki a Mały Staw (s hloubkou 24 m a 7 m). V korytech Mumlavy, Jizery a Labe vymodelovala prudce vířící voda obří hrnce a kotle.