Půdy Krkonoš

Půdy jsou přírodním útvarem, který se vyvinul vlivem dlouhodobých půdotvorných procesů z povrchových zvětralin zemské kůry a z organické hmoty.

Krkonoše mají výraznou výškovou půdní zonaci a kvalitu půd zde ovlivňuje zejména kyselé, minerálně chudé geologické podloží a chladné, velmi vlhké klima. Převážná většina krkonošských půd je kyselá. V nejnižších polohách převládají hnědé lesní půdy, výše mají převahu humusové a rašelinné podzoly a podzolové rankery, na výchozech vápenců jsou vzácně vyvinuté rendziny a na nejvyšších vrcholech převládají mrazem tříděné kamenité a velmi mělké alpínské půdy. Podél vodních toků bývají různě mocné nivní a glejové půdy. Na lesních rašeliništích a subarktických rašeliništích obou náhorních plošin se vyskytují rašelinné půdy, jejichž mocnost nepřesahuje 2–3 metry. Je to vyhraněné přírodní prostředí, které umožnilo existenci unikátních severských ekosystémů. Patří k nejvýznamnějším přírodním fenoménům Krkonoš. Svahy Krkonoš modelují na některých místech mohutné sesuvy půdy a zvětralin – zemní laviny (Obří důl, Dlouhý důl, údolí Lomničky aj.). Kyselost krkonošských půd se zhoršila během imisní kalamity v závěru 20. století a velkoplošné těžby odumírajících lesních porostů začaly ohrožovat půdy tzv. introskeletovou erozí.