Krkonošský národní park a jeho historie

Bohatství krkonošské přírody bylo již od pradávna předmětem exploatačního zájmu. Obrovská devastace a úbytek lesů v polovině minulého tisíciletí a následné přírodní katastrofy vyvolaly první snahy po nápravě škod – byl vydán zákaz pastvy, nařízeno zalesňování a hrazení bystřin.

Na počátku snah o prosazení účinné ochrany celých Krkonoš formou národního parku stáli pokrokově smýšlející lesníci a přírodovědci. S historií ochrany krkonošské krajiny a přírody budou proto navždy spojena jména desítek moudrých, vzdělaných a prozíravých lidí. Jmenujme alespoň některé z nich – Bakesch, Judeich, Jahnel, Schmid, Harrach, Schustler, Buchar, Ambrož, Šourek, Pilous, Veselý, Vulterin, Zlatník, Kodym, Tykač, Wodziczko, Macko, Tołpa, Sembrat, Jahn a další. Bylo jim zřejmé, že pouhá právní ochrana flóry nebo fauny či ochrana menších území dlouhodobě nevyřeší záchranu unikátních hodnot celého pohoří. Proto začali formulovat a prosazovat představu prohlášení Krkonoš za národní park.

Trvalo téměř půl století, než byla v několika etapách v 50. a 60. letech 20. století završena jejich snaha vyhlášením Karkonoskiego Parku Narodoweho (1959) a Krkonošského národního parku (1963).