Krkonoše jako biogeografická křižovatka
Mimořádná přírodovědná hodnota Krkonoš souvisí s jejich výjimečnou polohou uprostřed Evropy.
Krkonoše jsou nejvyšším hercynským pohořím rozkládajícím se těsně nad 50. rovnoběžkou s. š., jehož hřebeny výrazně ční nad alpínskou hranici lesa. Krkonoše tak přestavují izolovaný horský ostrov uprostřed rozlehlých nížin a pahorkatin střední Evropy. Od podobných pohoří ve Skandinávii, na Britských ostrovech nebo v jihozápadní Evropě dělí Krkonoše stovky kilometrů. Jsou proto přirozeným valem, který po tisíciletí stojí v cestě vlhkému a studenému západnímu větrnému proudění od Atlantského oceánu. V minulosti se tady odehrály významné události, které ovlivnily vývoj středoevropské krajiny a přírody.
V období opakovaného čtvrtohorního zalednění postupoval ze severu k jihu mohutný skandinávský ledovcový štít, po jehož jižním okraji pronikala až do střední Evropy severská tundra. Ledové masy se tehdy zastavily nedaleko severního úpatí Krkonoš. Alpské ledovce byly také mohutnější a zasahovaly blíže k české kotlině. Nezaledněné hřebeny Krkonoš se tehdy staly přírodní křižovatkou, na které došlo ke sblížení severské a alpské přírody. To výrazně ovlivnilo druhové bohatství a rozmanitost těchto malých evropských středohor.
Když se přibližně před 20 tisíci lety výrazně oteplilo, ledovce opět ustoupily k severu nebo do vysokých poloh Alp. V té době se nejvyšší hřebeny Krkonoš staly izolovaným ostrovem, který od ostatních pohoří dělily rozlehlé středoevropské lesy. V dlouhodobé izolaci se v Krkonoších ocitlo mnoho zástupců flóry a fauny dávných dob ledových – tzv. glaciálních reliktů, ale zároveň se zde vyvinuly i druhy rostlin (vzácně i živočichů), které již jinde na světě nerostou a nežijí – tzv. endemity. Krkonoše jsou jejich vysokým počtem proslulé.
